Autor si tento deník začal vést, když mu diagnóza potvrdila smrtelnou chorobu, na niž v červenci 2016 zemřel. Své postřehy a úvahy prokládá citáty, zážitky z četby, ba dokonce i kratšími literárními útvary. Takto vzniklou mozaiku různorodých textů, veselých i posmutnělých, letargických i rozverných, plnou bystrých charakteristik lidí a událostí, můžeme číst nejen jako zprávu o postupující chorobě, ale i jako milostný deník zachycující proměnlivý a silně náladový vztah pisatele deníku a jeho rozmarné milenky, bující slinivky, lépe řečeno slečny Inivky. Je to milenka věrná, nezapuditelná a zároveň — právě proto — i krutá.
Vydalo nakladatelství Dybbuk, 2019
©Attila Gál
Péter Esterházy (1950–2016) byl jedním z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů 20. století. Pocházel z významného uherského šlechtického rodu, jeho dědeček byl na sklonku první světové války krátce maďarským předsedou vlády. Esterházy po studiích matematiky pracoval do roku 1978, kdy se stal spisovatelem z povolání, v Institutu matematiky na Ministerstvu těžkého průmyslu. Jeho živelný postmoderní literární styl často pracuje s intertextualitou a mozaikovým vyprávěním a mimo jiné byl ovlivněn tvorbou Bohumila Hrabala. Byl velkým fotbalovým fanouškem a tato vášeň se promítla i do jeho tvorby. V českém překladu dosud vyšlo osm autorových knih – posmrtně vydaný autobiografický Deník se sl. Inivkou je poslední z nich.
Videa k jednotlivým titulům vytvořila Františka Bakošová.
Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.